rychlé aktuality
Příběh lovu buvola v Austrálii

Příběh lovu buvola v Austrálii

Lov buvola vodního, byl dohodnutý a naplánovaný na konec října. Klient se pravidelně ozýval a konzultovali jsme spolu předpokládaný průběh. Stále se ptal, zda je možné porovnat lov buvola v Africe s lovem u nás v Austrálii a psal mi příběhy ze svých lovů, prozatím jen v Africe. Klient se zdál být příjemným společníkem, navíc chtěl lov absolvovat s manželkou.

Přišel den, kdy dorazili na náš kontinent. Sedli jsme do auta a jeli na malé letiště na konci Darwinu, odkud vzlétají všechna malá letadla se svými pasažéry vstříc jejich dobrodružství. Ať již loveckým nebo turistickým. Místo se stalo turisticky atraktivním téměř ihned po uvedení dnes již legendárního filmu Krokodýl Dundee. A já jsem hrdý, že odsud pocházím, i když je to skutečný konec světa.

Než jsme přistáli na letišti, poprosil jsem pilota, aby klientům trochu zakroužil nad mořem. Měli jsme v ten den štěstí, viděli jsme několik rejnoků velikých rozměrů. Někteří z nich i vyskočili nad hladinu. Samotný obraz průzračného moře z ptačí perspektivy nenechal ani mě, po tolika letech tady strávených, v klidu. Nakláněl jsem se stejně jako klienti a ukazoval, jako malý kluk, na vše zajímavé pod námi.

Aerial_view_Voyages_El_Questro_Homestead_1

Po přistání jsme vše rychle naložili do auta, poděkovali pilotovi, zarezervovali si let zpátky, kdyby náhodou nefungovalo radiové spojení a rychle ujížděli před vlhkým vedrem do stínu kempu.

Klient se i se svou manželkou ubytovali na úplném konci. Chtěli mít soukromí a já neměl důvod jim ho nedopřát. Bylo to tak mnohem lepší i pro mě.

Ještě odpoledne jsme vyjeli na objížďku revíru pro představu klienta, kde a jak se bude lovit. Porovnával Afriku se zdejším biotopem. Když zjistil, že vše bude probíhat sice v národním parku, ale pěšky, byl lehce zaskočen. Stejně tak byl zaskočen množstvím ještěrů, ještěrek i mravenců, od kterých to tady opravdu hodně bolí, ale především oba byli naprosto unešeni krásou volně poletujících papoušků kakadu. Nebyli jediní. Vždycky jsem se na  údiv klientů těšil a byl rád, že žiju právě tam, kde žiju.

Když jsme se vrátili, bylo již pozdě a slunce se pomalu ztrácelo za obzorem. Klienti si šli užít svého výletu, a já mezitím nachystal večeři a chtěl je zavolat. Nemohl jsem je ale najít.

Saltwater crocodile 9Ihned mě napadlo, že neuposlechli mé rady a rychle  jsem běžel k útesu nad mořem. Kemp jsem měl na břehu moře z mnoha důvodů, především kvůli kráse okolí a příjemnému větru. Když  jsem je zahlédl z útesu, který byl asi pět metrů nad hladinou moře, málem jsem dostal infarkt. Oba klienti se koupali, odhadem tak 20 metrů od břehu. Tedy v poměrně veliké hloubce. „Zpátky, ihned zpátky. Zbláznili jste se?! “, zakřičel jsem na ně. Evidentně se lekli a uposlechli.

crocodile_warning_australiaPo chvíli jsme se sešli u večeře. Hned po příchodu se mě klient zeptal:„ Co se stalo, že jsi tak zakřičel?“ „Hned na začátku jsem vám říkal, aby jste do moře nelezli, že tu jsou mořští krokodýli. Nebyli byste první, kteří toto místo opustili v plastovém pytli. Buďte tak hodní a respektujte to. Pro mě by to byla velmi špatná reklama. Pro vás poslední zkušenost“. Odpověděl jsem s úsměvem, ač to, co jsem řekl  byla pravda. „Já vím, že jsi to říkal, ale nikdy jsem o takových krokodýlech neslyšel, myslel jsem, že sis dělal legraci. Omlouvám se.“ , odpověděl s neskrývaným překvapením klient. „Nedělal“, odpověděl jsem velmi přesvědčivě.

Brzy ráno po snídani jsme vyrazili na lov. Museli jsme si trochu přivstat, protože samotný revír byl asi 50km vzdálený od kempu. Pomalu jsme se vnořili do buše. Několikrát jsem se klienta ptal, jestli chce opravdu svou manželku vzít s sebou a upozorňoval jsem na možné nepříjemnosti, na které velmi pravděpodobně narazíme, ať chceme nebo ne.

Klientova manželka se s námi prodírala celkem statečně, přesto mě krvavé šrámy na rukou  a její neutuchající snaha setřást z krku mravence komplikovaly „úspěšný“ výhled na lov toho dne. Několikrát jsem mezi stromy zahlédl buvoly, po kterých jsme pátrali, ale většina byla co do velikosti neakceptovatelná, tedy jsem na ně ani neupozornil.

Po 3hodinách, kdy jsme byli všichni s ohledem na vysokou teplotu a hlavně vlhkost naprosto mokří, rozhodl jsem pro návrat na základnu.

WildWaterBuffalo(Bubalus_bubalis_arnee)K mému překvapení, když jsem klienty volal k obědu, našel jsem je opět v moři. Byli sice u břehu, ale krokodýl mořský je jednak velmi zdatný lovec a navíc extrémně teritoriální zvíře, s naprosto minimálním tolerancí. Tedy jsem klienta, tentokrát už stranou požádal, aby do moře opravdu nechodili nebo mi to řekli a já budu hlídat na útesu. Odtud uvidím, zda jsou nebo nejsou v bezpečí před čímkoli. Tady u nás totiž hrozí i útok menšími žraloky až u břehu, tedy i do hloubky pouhých  pár centimetrů. Klient s mou nabídkou „hlídání“ souhlasil a přislíbil, že bez mé asistence už nic podobného neudělají! Na důkaz svých slov jsem jim ukázal „tečku“ v moři, necelých 40 metrů od břehu. Po chvíli pozorování dalekohledem, museli konstatovat, že tam skutečně něco je, bylo ale vidět, že mi stále nevěří.  Navíc se to „něco“ ztratilo z dohledu.

Odpolední lov proběhl bez přítomnosti manželky, která z pochopitelných důvodů zůstala v kempu. Během několika hodin jsme opět narazili na několik skupin buvolů, ale žádný nebyl ten správný. To uznal i klient.

734537-vietnam-buys-up-australian-buffaloA tak to bylo několik následujících dní. Až čtvrtý den se na nás usmálo štěstí. Dostali jsme se hluboko do buše. Na otevřené mýtině asi 30metrů od nás se pásli dva opravdu silní býci. Klienta nebylo nutné nijak motivovat. Byl disciplinovaný a hlavně dobrý střelec. Než jsem mu stačil dát pokyn aby se připravil, měl již pušku opřenou o strom a puškohledem si hlídal toho většího. Potichu se mě zeptal: „Můžu toho vpravo?“ Ihned jsem odpověděl: „Pokud se cítíš dobře, můžeš!“ Prostorem se ozvala ohlušující rána jeho .416 a za ní druhá, třetí a čtvrtá. Než jsem si uvědomil, kolik ran do zvířete vypálil, bylo po všem. Býk zůstal na místě. Ulevilo se nám oběma. Vodní buvol tady v Austrálii, se svou povahou nijak neliší od buvola kaferského. A ti, kdo „kaferáka“ lovili, ví o čem je řeč. Následovalo poměrně složité rozebrání „zvířete“ , ale pomohli mi s tím místní domorodci. Těm dle dohody patří maso. Donést zhruba 60ti kilovou trofej k autu na vzdálenost asi 5km byla skutečná dřina.

Cestou do kempu jsme si povídali o lovu. Klient byl nadšený, i když překvapený z náročnosti pohybu v místní buši, s ohledem na extrémně vysokou vlhkost. Považoval lov za náročnější než v Africe. Tento názor jsem přijal, sám jsem v Africe jednou lovil.

Při večeři klient vznesl prosbu, jestli by bylo možné po úspěšném lovu odletět z kempu dříve, tedy hned zítra. Souhlasil jsem, protože to i pro mě bylo takto jednodušší a nabídl jsem jim organizaci programu v Darwinu nebo foto safari mimo Darwin. Klienti si vybrali program v Darwinu. Dohodli jsme odlet před polednem.

224732603_1280x720

Ráno bylo krásné, bezvětří, slunce se dralo nad obzor a slibovalo tak další slunečný a horký den. Ve chvíli, kdy jsem šel pozvat klienty k poslední snídani, uslyšel jsem srdcervoucí výkřik od moře. Ihned jsem věděl, co se stalo. Rozeběhl jsem se úzkou cestou mezi útesy k moři, běžel jsem co mi síly stačily. Bylo to sice pár metrů, ale o to usilovněji jsem se snažil. Vyběhl jsem z poza rohu vysokého útesu, a  uviděl jsem oba s výrazem opravdového strachu v očích, ale v pořádku, zdravé a živé. Ulevilo se mi. Během chvilky mi převyprávěli s proviněním v očích, co se stalo. Byli se zase koupat. Krokodýl, který tam pobýval, se rozhodl „podívat se“ , kdo se mu neustále „naváží“ do jeho teritoria. A klienti jej konečně uviděli. Zcela jasně a z blízka. Čas jim byl přítelem a safari tak skončilo dobře pro všechny.

Rozloučili jsme se přátelsky a navíc se dohodli na dalším lovu příští rok, kdy klient vyjádřil veliký zájem o redukční lov buvolů. Tedy za rok šťastný lov!

Napsat komentář

Prosíme zapsat přihlašující údaje. Musíte vyplnit *

*