rychlé aktuality
Lov srnce

Lov srnce

Srnec od kamaráda z Vysočiny.

Je krátce po poledni a přijíždíme s manželkou a dvěma syny k novému mysliveckému kamarádovi Lubošovi, od kterého jsme pozváni na srnčí říji a odlov srnce. Po nezbytném přivítání a seznámení s rodinou mě Luboš popisuje události minulých dnů a chování pro lov obeznaného srnce v jeho úseku. Je to silný srnec s dlouhou výsadou na levé lodyze navíc.

Je po obědě a jdeme na krátkou obhlídku úseku, kde se srnec zdržuje, odkud vychází a kde jsou kazatelny. Říje udělala své a srnec se začal toulat.

Asi v půl šesté začalo silně pršet, přesto jsme v šest zasedli i se starším synem na vybranou kazatelnu na rohu vykácené paseky s dobrým výhledem na okolní louky a pole. S sebou foťáky a samozřejmě kulovnici. Srnec Lubošem“pracovně“ nazvaný Pepa byl očekáván z obilí někde okolo proužku bramborového pole.

DSC_0650Okolo půl osmé přestalo pršet a udělal se krásný slunečný večer. Jako první vyšel mladý „vidláček“, který byl na louce již za deště a pózoval fotografům. Po chvilce ve stěně lesa, po levé straně jistí vyšší srnec . Luboš ujišťuje: „Je to mladý šesterák a kulhá. Možná je to po setkáním s našim srncem, který je tady pánem. Vidláček se k němu rozběhl jak ke starému známému, ale šesterák pro tohle chování v tenhle čas nemá pochopení a žene ho do lesa, kde oba mizí. Za chvilku vychází šesterák na stejném místě jako před chvílí. Kamarád zkouší zavábit, šesterák se otáčí a přichází ke kazatelně. Po několika metrech se prudce otáčí a odbíhá kus zpět. Vidím jak od lesa, kam zahnal vidláčka, vybíhá srnec a já udiveně říkám Lubošovi: „No neříkej, že teď bude ten vidláček prohánět šesteráka?“ Zároveň vidím mohutnost postavy a podezření padá na „Pepu“. V tom kamarád říká: „Připrav se, je to on!“

DSC_0663Následuje poměření sil. Náš srnec je stále na ostro a chvíli nepostojí. Když je jasné, kdo je pánem, rychlým krokem se vydává okolo kazatelny do vysokého obilí. Stále naostro. Po chvíli se začíná trochu stáčet a já se již nemohu v úhlu vejít do střílny. Musím do druhé. Srnec je jen několik metrů před obilím, když se nám ho na několikeré pískání podaří zastavit a po zamíření zazní večerem výstřel. Srnec po ráně vyráží do bezpečí obilného lánu, kde po 40 m zastavuje. Vidím jak se ve vysokém bodláku naklání paroží a mizí. Luboš, který přes mne již neviděl, říká: „Tys ho přestřelil hochu.“ Odpovídám: „Tomu nevěřím, je támhle v obilí“. To už ale za sebou slyším jakoby výstřel a hlasy. „Je to dobrý!“ Teprve nyní zjišťuji, že to všechno natáčel a pouští si záznam z foťáku. Po nezbytné cigaretě jdeme do obilí. Tam leží zhaslý pán tohoto teritoria. Následuje focení, gratulace, předání úlomků, posledního hryzu a hlavně obrovská radost a vděk.

Srnec vážil pro mne neuvěřitelných 19kg a trofej je přinejmenším stejně impozantní, věk odhadnut na 5 let.

Až nyní, poté, co vidím množství fotek srnce z průběhu celého roku, si uvědomuji, kolik času a energie tomuto srnci kamarád věnoval. Odjíždím s množstvím fotek i filmem ze srncova života i ze samotného lovu.

Chtěl bych tímto poděkovat celé rodině za pohostinnost a Lubošovi za skvělý a nepopsatelný lov takovéhoto srnce v krásné krajině Vysočiny a nezapomenutelné atmosféře. Vždyť takové přátele najít je stále těžší a nejen v myslivosti.

Napsat komentář

Prosíme zapsat přihlašující údaje. Musíte vyplnit *

*