rychlé aktuality
Medvěd na ostrově Kodiak

Medvěd na ostrově Kodiak

Hydroplán se dotkl hladiny jezera v zálivu Kiliuda, našeho budoucího domova na příštích 9 dní. Čeká nás můj druhý lov medvěda na ostrově Kodiak.

Zbytek dne jsme já a průvodce Johnny strávili výstavbou kempu. Počasí nevěstilo nic dobrého. Unavení po večeři jsme oba ulehli do svých stanů.

home1Příštího rána i příštích pár dní byl hrozný vítr a déšť. Tentam byl klidný a křišťálový oceán. Pomalu ale jistě jsem propadal skepsi, že jsem na lov vybral špatný termín. Všude byla mlha, skrze kterou nebylo vidět na 10 metrů. Přes kemp se valila voda, sahala nám nad holínky. Snažili jsme se kemp odvodnit. Přemístit jej nebylo možné, situace byla opravdu kritická.

Neviděli jsme jediného odstřelového medvěda. Pouze pár jelenů a divočáka.

Bylo lehce po poledni, seděl jsem před stanem a snažil se na tom konci světa nějak zabít čas. Nevěřil jsem už v úspěch toho, kvůli čemu jsem se sem vypravil. Dalekohledem jsem pročesával blízké i daleké okolí. V tom se mi zdálo, že ve vzdálenosti asi 300metrů jsem v křoví nad námi uviděl pohyb. Vrátil jsem se dalekohledem na místo, kde jsem to něco zahlédl. Byl tam. Neuměl jsem odhadnout jeho velikost, ale i tak se mi zdál veliký. Ihned jsem sykl na Johnnyho. Vylezl ze stanu a svým dalekohledem prohlížel místo, kam jsem mu beze slova ukázal. Téměř ihned, dal dalekohled dolů a co nejtišeji řekl: „Dělej, jdeme, nadejdem mu tudy.“

1164800-3205093675_79472f1217Pomalu a přikrčeni jsme začali postupovat vpřed. Sjeli jsme a to doslova po svahu před námi. Přitom jsme si stále hlídali medvěda. Šel nad námi směrem dolů – tedy  k nám.

Chvíli jsme lezli i po kolenou celí promáčení. Od úst nám šla pára. Pomalu ale jistě mi docházel dech. Johnny mě zastavil a ukázal směrem, kde měl medvěd vylézt z houští a zároveň ukázal na své ucho, že jej slyší.

Netrvalo víc, než pár vteřin a medvěd se opravdu objevil. Pušku jsem si dal do ramene a zamířil. Medvěd stál na zadních a díval se směrem přímo k nám. 1165994350_ae2836818d1Pomalu jsem křížem jel po jeho těle. Zamířil jsem na komoru a odjistil… V tom medvěd padl zpět na všechny čtyři a zmizel. S Johnnym jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Co se stalo, lekl se, viděl nás, ucítil nás ? Honilo nám se oběma hlavou. Zůstali jsme na místě a poslouchali.  Za malý okamžik se medvěd opět objevil o malý kousek dál, než kudy předtím odběhl. Viděl jsem ho čistě, byl na všech čtyřech. Klidným krokem si kráčel mezi křovisky. Hledáčkem své .375 jsem jej pozoroval a čekal na vhodnou chvíli, kdyby se zastavil a dal mi příležitost. Zastavil se, opět se postavil na zadní a opět se díval směrem k nám. Srdce mi bušilo jako o závod. Odjistil jsem a vystřelil. Zvíře padlo na všechny čtyři a jakoby nic odběhlo.

kodiak-bear-cropped„Kam jsi mířil?“, zeptal se ihned Johnny, nespouštěje místo nástřelu z pohledu. Nebylo to dál než 40 metrů. „Na komoru. Skoro bych se i vsadil, že jsem jej trefil.“ Odpověděl jsem trochu provinile. Johnny mě zastavil gestem a poslouchal, jestli uslyšíme jak se zvíře prodírá houštím . Nebylo slyšet vůbec nic. „To je divný, málokdy se stane, že by byl medvěd mrtvý po první ráně“, pokyvoval Johnny hlavou a pomalu se rozešel k místu, kde jsme ho viděli naposledy.

Trvalo nám asi 10min, než jsme k místu došli. Oba jsme se bez jediného slova rozhlíželi kolem. Rozdělili jsme, každý pročesával jiným směrem ve snaze najít jakoukoli stopu.

„Mám ho. Tady leží. Dostal si ho jedinou ranou“, zakřičel Johnny a divoce mě začal objímat. Pochopil jsem, že měl stejný strach jako já…

Napsat komentář

Prosíme zapsat přihlašující údaje. Musíte vyplnit *

*